Campanarius

Známá rčení - kde se vzala? První díl - Marnost nad marnost

Kdo by neznal tento povzdech. Osobně jsem ho slyšel mockrát, třeba od paní učitelky, když do naší třídy propadnuvší spolužák při zkoušení u tabule statečně odolával všem snahám vymámit z něj (jakékoliv) slovo.  Bylo to marné, bylo to marné, bylo to marné. Stejně tak si občas sami řekneme, že je to marnost nad marnost, když se nám něco nedaří a pouze ztrácíme čas. Anebo když stojíme před kdysi krásnou stavbou, co si pamatujeme třeba z dětství a jejíž torzo nyní prosvítá z kopřiv a tam, kde kdysi kypěl život, nyní z kamene vyrůstají mladé břízky. Marnost nad marnost, řekne babička, když se potřebuje postavit na bolavé nohy, a ono to nějak nejde.




Marnost nad marnost, napsal autor někdy, snad tři století před naším letopočtem v knize Kazatel, obdivovatel moudrého krále Šalamouna. Bibli si totiž můžeme představit jako jakousi sbírku knih různých žánrů od různých autorů. Konkrétně tato kniha patří do tzv. mudroslovné literatury, psaná většinou ve formě přísloví, v době vzniku to byla oblíbená forma.
Kdo by si tato slova chtěl nalistovat v Bibli, jsou to hned první verše této knihy (Kazatel). V některých překladech se můžeme setkat namísto slova marnost, se slovem pomíjivost. I když je něco pomíjivé, neznamená, že to musí být marné. Pokud člověk najde odvahu, zlomí odpor a přečte si pár veršů z této knihy, zjistí, jak jsou pocity autora blízké vnímání mnoha dnešních lidí. Kdo z nás si nepoložil někdy otázku: „Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?“ Je také pravda, že: “… moudrost nese více užitku než pomatenost, jako světlo dává větší užitek než tma.“ Jenže, co z toho, když : “Co potkává hlupáka, potká i mne. Nač jsem tedy byl tak nadmíru moudrý?“ To, co potká chytrého, hloupého, bohatého i chytrého je pomíjivost života. „Vždyť po moudrém ani po hlupákovi nezůstane památka navěky; všechno, co bylo, bude v příštích dnech zapomenuto. Moudrý umírá stejně jako hlupák.“  Ale nejde o to, rezignovat na život, úspěch, pohodlí, vzdělání. „Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků.“ Je též potřeba si vážit a cenit i radostí.“ Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života.“
Jaké tedy z toho poučení? Vše je pomíjivé, ale ne vše musí být marné. Všechno má svůj část. I když naše lidské snažení a pinožení se může zdát marné, je to zákonitost života. Smysl žití by však měl být někde „výš“. To je ale každého osobní rozhodnutí.



0 komentářů

Zanechte komentář