Campanarius

Známá rčení - kde se vzala? Druhý díl - Bílá stěna

Když se někde o někom řekne, že je bílý, nebo bledý jako stěna, většinou to znamená, že tomu dotyčnému asi není moc dobře, protože se mu z tváří ztratil ruměnec a je celý bledý. Dost podobný výraz lze najít i v Bibli, tam je ale význam trochu odlišný.

„Bůh tebe budu bít, ty obílená stěno!“ Zvolal Pavel na židovského velekněze Ananiáše, když nakázal svým lidem, aby ho bili přes ústa. Aspoň takto to popisuje jedna z knih Nového zákona – Skutky apoštolské, příběh Pavla, člověka, jež se zasloužil o šíření křesťanství z Palestiny. Ponechme teď stranou, proč měl dostat přes ústa. Obílená stěno – v tomto případě to neznamená bledého člověka, ostatně, jako obrana před bitím by to byl dost chabý argument. Výraz „obílená stěno“ si Pavel nevymyslel, ale převzal jej z jedné knihy Starého zákona, konkrétně z knihy proroka Ezechiela. Tam se popisuje člověk, který postavil stěnu, pěkně ji pomazal hlínou, aby byla hezká, ale nepřidal nic, co by ji zpevňovalo. Dále se pak píše: „Pošlu dravý příval, přijde krupobití, strhne se bouřlivá smršť a hle – zeď spadne.“ Nazvat tedy někoho bílou, obílenou stěnou znamenalo označit dotyčného za povrchního člověka, který dbá spíš o to, jak bude (jeho dílo) vypadat navenek, jak bude líbivé, namísto toho, aby se věnoval tomu, aby bylo pevné, trvalé. Navenek se zdá jiné, než ve skutečnosti je. Velekněz Ananiáš, Židé antické doby určitě tyto souvislosti znali. A podle všeho znali pravý význam výrazu i lidi u nás, možná ještě pár desítek let zpátky, než ztratil svůj původní význam a byl nahrazen něčím lépe představitelným.
Mimochodem, jak to dopadlo s Pavlem, zda byl bit, či ne, se můžete dočíst ve Skutcích apoštolských ve 23. kapitole.



0 komentářů

Zanechte komentář