Campanarius

Ostudu katolické církvi nedělá kardinál Duka, ale chorobně žárlící Halík

Z blogu paní Ivany Haslingerové jsem se dověděl, že Halík (myšlen kněz Tomáš Halík) je chorobně žárlivý a dělá katolické církvi ostudu. Paní Haslingerová, bývalá fyzička v Akademii věd, nyní publicistka, šéfredaktorka Kulturně-hospodářské revue se ve svém příspěvku vyjadřuje hned k několika citlivým tématům. Z mého pohledu však její článek vyznívá dosti chaoticky a působí značně nevyváženě.




Zanechme teď zcela legitimní a žádoucí přípustnost více názorů. Nejen pro církev je pluralita potřebná, pokud se názory pohybují v oblasti, které vymezují dvě protilehlé hranice (etiky, věrouky apod.) a za které již nelze jít. V každé době i v každém prostředí mají nositelé odlišných názorů i své zastánce a logicky i své odpůrce. K jejich radikalizaci pak často stačí málo. Je to mnohdy o to snazší, že se nerozhodují na základě relevantních informací, ale předpojatosti, na základě emocí. Jak Tomáš Halík, tak Dominik Duka jsou osobnosti, oba vzdělaní ve svém oboru, kteří však na jeden problém můžou nazírat odlišnou optikou.
Autorka blogu, přestože se věnuje profesně publicistice, se nechala ovládnout emocemi a namísto kritického srovnání názorů, článků, tvrzení obou pánů, provádí odsudky jednoho z nich. Aby psycholog mohl někoho označit za chorobně žárlivého, dotyčný musí být vyšetřen, musí splňovat určité znaky. Nevím, jestli je paní Haslingerová, kompetentní posoudit míru žárlivosti u pana Halíka. Obdobně je to i s ostudou. Co je to ostuda? Mít svůj vlastní názor, podložený zkušeností, studiem a nebát se ho veřejně hlásat? Je ostudou mít odlišný pohled na události, byť sebevíc tragické? Ostudu dokonce ani nedefinuje to, zda mám, či nemám pravdu. Ostatně přesně o tom jsou i citovaná slova: „Namísto dialogu, poctivého hledání pravdy, nálepkujeme protivníky jako blázny, vylučujeme je ze společenství slušných lidí a útočíme na jejich čest prostřednictvím pomluv." Pomluvou v tomto případě může být například označení někoho za chorobně žárlivého, jen proto, že zastává jiné mínění než já.
Další věc, která mě v článku zarazila, že se paní publicistce „zůstává rozum stát“ nad tím, že Katolický týdeník (KT) automaticky neotisknul panu kardinálovi článek. Osobně bych si článek pana kardinála v KT taky rád přečetl, jeho přijetí, či nepřijetí je však v gesci paní šéfredaktorky. Ta za svá rozhodnutí nese zodpovědnost. A byť nejsem zastáncem levicového myšlení, musím říct, že je dobře, že ani pan kardinál nemůže nařídit, co se má v KT otisknout a co ne.



0 komentářů

Zanechte komentář