Campanarius

O Židech ze Slovenska

Při uklízení staré knihovny jsem mezi beletrií, slovníky a atlasy našel starou nevázanou knihu z roku 1946. Dr.Rostislav Kocourek sledoval norimberský proces a své poznatky sepsal do knihy z příhodným názvem „Svět žaluje v Norimberku“. Někdy se stane, že člověk nemůže večer usnout, hlavou se mu honí různé myšlenky, vzpomene si na všechny své trapasy. Po přečtení této knihy se člověku určitě lépe usínat nebude. Snad jen to, že své trapasy vymění za představy popisovaných hrůz a přemýšlení.

Možná se ve svých příspěvcích budu ke knize vracet vícekrát, na začátek se pokusím o malý výtah ze stejnojmenné kapitoly, jaký je název tohoto příspěvku.


Informace zachycené Dr. Kocourkem pochází od svědka Dietera Wislicenyho. Od roku 1934 byl členem SS a působil v úřadě pro židovské a církevní věci v reichssicherheitshauptamtu. V roce 1940 se stal poradcem slovenské vlády v otázkách židovských. Do Bratislavy byl vyslán přímo samotným Adolfem Eichmannem. V Bratislavě zůstal do roku 1943, pak odjel do Řecka a do Maďarska – jak poznamenává ve své knize dr. Kocourek, prostě všude tam, kde byla „řešena“ židovská otázka.

Na práci do Polska bylo dle uzavřené dohody se slovenskou vládou odvezeno 17.000 židů - dělníků. Slovenská vláda též žádala, aby byly do Polska dopraveny rodiny těchto dělníků, což Eichmann nejprve odmítal, povolení dal až na jaře 1942. Zároveň dal vládě ujištění, že s těmito židy bude jednáno lidsky a slušně v polských ghettech, což bylo výslovné přání slovenské vlády, v jejímž důsledku bylo do Polska dopraveno kolem 35.000 slovenských židů. Zajímavá skutečnost je ta, že slovenská vláda, konkrétně ministerský předseda Tuka, se snažil navštívit kraje, kde tito lidé měli být. Eichmann dal ale zprostředkovateli Wisclicenymu pokaždé vyhýbavou odpověď. Po intervenci papeže u slovenské vlády a dalších žádostech, nakonec Eichmann  Wisclicenymu sdělil, že o povolení návštěvy ghett v Polsku nemůže být vyhověno za žádných okolností, protože z velké části již nejsou tito židé naživu, dokonce po naléhání ukázal i písemný rozkaz podepsán Himmlerem, kde byli tito lidé předáni na práce do koncentračních táborů. Počet těch, co nebyli pobiti se odhaduje na 25 – 30 procent. Co se týče 17 tisíc dělníků, tito nebyly údajně likvidováni, ale pracovali v Lublině a Osvětimi, tamní velitel je označil dokonce jako nejlepší dělníky.

Začátkem září 1942 bylo stěhování židů ze Slovenska zastaveno, důvodem byl velký počet lidí, kteří měli souhlas prezidenta Tisa a slovenské vlády, aby zůstali v zemi. Na Slovensku tak zůstalo 25 až 30.000 židů, do roku 1944 nebyl odeslán žádný. Až po slovenském povstání v roce 1944 bylo posláno do Osvětimi asi 14 tisíc židů, malá skupina byla poslána do Terezína. Celkem dle Wislicenyho bylo ze Slovenska vyvezeno 66 tisíc židů.

Informace výše zmíněné jsou pouze od jednoho svědka a pochází z jednoho zdroje. Uvítáme, pokud se najde někdo, kdo dokáže tyto informace doplnit, nebo třeba i vyvrátit, z jiných zdrojů.

0 komentářů

Zanechte komentář