Campanarius

Pouť na Zelené hoře – střípky z archivu

V tomto příspěvku bych se rád podělil s popisem jedné z poutí v kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. Pochází z 50. let minulého století ze zprávy okresního církevního tajemníka o průběhu pouti. Dokument byl určen pro krajského církevního tajemníka. Krom jiných skutečností je tam způsobem době vlastní zachyceno kázání kancléře Petra Franty. Text je zveřejněn tak, jak byl napsán, včetně gramatických chyb.


„Kancléř Franta začal kázat tím že říkal jsou lidé a nebo jsme lidé duchovní a neduchovní. Lidé duchovní žijí nábožensky, věří v Boha, milují se a.t.d. a neduchovní lidé ovládá Satanáš. V přirovnání dále rozebíral rozdíl mezi lidmi duchovními a neduchovními. Přešel na kult Jana Nepomuckého a jeho heslo – nelze dvěma pánum sloužiti. Když slouží Bohu, církvi a náboženství, je to bohumilá a nejkrásnější služba která vede k věčné blaženosti. Dále mluvil o tom jak naší předkové klidně, spokojně a nábožensky žili. Dnes samý schon, mamon, boj, hledání lepšího a získávání funkcí. Jak by byl dnešní člověk ubohý, kdyby myslel že zábavou, bojem a dřinou končí jeho životní úkol – jeho poslání je jiné láska k Bohu, věčná blaženost a.t.d. Mluvil též o dětech a rodičích, jak mají být děti vděčni rodičům ze jejich lás ku a vychování.Celé kázání kancléře Franty bylo jen nábožensky zaměřené a v rafinovaných přirovnáních podané. Mluvil citovým a vášnivým způsobem a proto byli věřicí kázáním nadšeni, některé ženy tiše plakaly. Předseda lidové strany ve Žďáře p. Liška mě sám o kázání nadšeně vykládal a říkal jaké bylo vystižné a že již dlouho takové na Zelené Hoře nebylo. V kázání se p. kancléř ani slovem nezmnil o budovatelských úkolech a dnešní době, naopak každý věřicí si mohl z jeho kázání, protkané přirovnáním a podobenstvím vybrati to – našemu lid. dem. zřízení a pokrokovému smýšlení – nepřátelské. Očekával jsem, že takový vyšší círk. hodnostář jistě se v kázání dotkne boje za mír a vhodným způsobem ocení vymoženosti jež občanům dává dnešní zřízení.Kancléř Franta jeho kázáním na Zelené Hoře utvrdil věřicí v náboženství a víře, jež bude jistě tlumočeno na další věřicí kteří nebyli kázání osobně přítomni.“

 

Soudruh tajemník, byť gramaticky méně zdatný, zaznamenal důležité body kázání, které jemu, ani soudruhům z kraje moc radosti neudělali. Nepředpokládám, že by někde existoval text celého kázání (jak tomu bývalo zvykem za doby baroka, kdy byla zapsána „medotekoucí sláva“ barokních pouťových kázání), nezbývá tedy věřit, že ve zprávě bylo zachyceno to opravdu důležité – rozumějme důležité pro tehdejší státní moc. V dnešní době, kdy je možné (zatím) vyslovovat svůj názor bez vystavování se represí, v padesátých letech minulého století padaly mnohaleté tresty žaláře i za zdánlivě nevinná slova. Lidé se proto naučili mluvit v náznacích a „číst mezi řádky“. Pokusím se nějaký ten vzkaz mezi řádky vyčíst i já.

Už slova první věty naznačují, že se kazatel dost opřel o nevěřící, v kontextu doby o komunisty, kteří představovali úhlavního nepřátele církví v tehdejším Československu. Slova „neduchovní lidi ovládá Satanáš“ nelze přeložit jinak, než že lidi vzdávající se víry představují zlo, což v té době byli lidi spojení s vládnoucí garniturou a její představitelé.

Nelze dvěma pánům sloužiti – je přímý odkaz na verš Matoušova evangelia (Mt 6,24), kde se praví: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ Vyzýval-li tedy kazatel k službě Bohu, nepřímo tím vyzval k odmítnutí podřídit se budovatelskému režimu a věcem, který tento pokládal za důležité.

Dokonce i tak nevinná myšlenka, jako je vděk dětí rodičům za jejich lásku a vychování, mohla být v té době nebezpečná a podvratná. Tato věta jde přímo proti jednomu ze základních požadavku komunistů - na zrušení rodiny – jak se o tom píše v komunistickém manifestu 1.

Soudruh tajemník vytýká kazateli nábožensky zaměřené kázání. Dnes se divíme, ale v tehdejších doporučeních pro kněze byla určena témata, kterým se kněží při kázání měli věnoval, jak to ostatně ve zprávě sám uvádí.  Veliké rozčarování přinesl tajemníku i způsob jakým P. Franta mluvil. Na kázání při větších shromážděních byli tajemníky doporučováni kněží, kteří většinou nebyli moc dobrými řečníky, jak je patrno s několika dalších zpráv, kde si autoři někdy libují, jak knězi nebylo rozumět.

Nad čím i dnes musím trochu pokroutit hlavou je naivita bratra Lišky, předsedy lidovců, jak soudruhovi bezelstně podal své emoce, vystavujíc v té době jak sebe, tak i kazatele možným nepříjemnostem. V závěru své zprávy docela výstižně hodnotí účinek kázání na věřící.

V tomto kontextu je potřeba vyzdvihnout odvahu kancléře Petra Franty a po mnoha letech mu vzdát dík za jeho službu.

1 Zrušení rodiny! I největší radikálové se pohoršují nad tímto hanebným úmyslem komunistů.Na čem je založena nynější, buržoazní rodina? Na kapitálu, na soukromém zisku. Plně vyvinuta existuje jedině pro buržoazii; jejím doplňkem však je život bez rodiny, vnucený proletářům, a veřejná prostituce.
Buržoazní rodina ovšem zanikne spolu s tímto svým doplňkem a obojí zmizí se zánikem kapitálu.
Vytýkáte nám snad, že chceme zrušit vykořisťování dětí jejich rodiči? Přiznáváme se k tomuto zločinu.
Ale vy tvrdíte, že nahrazením domácí výchovy společenskou výchovou chceme zrušit vztahy člověku nejdražší.
A není také vaše výchova určována společností? Není určována společenskými vztahy, v nichž vychováváte, přímým i nepřímým vměšováním společnosti, školou atd.? Komunisté si nevymýšlejí nějaké působení společnosti na výchovu; mění pouze charakter výchovy, zbavují ji vlivu panující třídy.
Buržoazní řeči o rodině a výchově, o něžném poměru mezi rodiči a dětmi jsou tím odpornější, čím víc rozvoj velkého průmyslu přetrhává všechny rodinné svazky proletářů a čím víc jsou děti proměňovány v pouhý předmět obchodu a v pracovní nástroje.
Ale vy komunisté chcete zavést společenství žen, křičí na nás sborem celá buržoazie.
Měšťák vidí ve své ženě pouhý výrobní nástroj. Slyší, že výrobní nástroje mají být dány do společného užívání, a nemůže si ovšem představit nic jiného, než že stejný úděl postihne také ženy.
Nemá ani potuchy, že jde právě o to, zrušit postavení ženy jako pouhého výrobního nástroje.
Není ostatně nic směšnějšího než přemravné zděšení našich měšťáků nad domnělým oficiálním společenstvím žen u komunistů. Komunisté nepotřebují zavádět společenství žen, to tu bylo skoro odjakživa.
Našim měšťákům dokonce nestačí, že jsou jim k dispozici ženy a dcery jejich proletářů, o oficiální prostituci ani nemluvě, a s náramným potěšením si vzájemně svádějí manželky.
Buržoazní manželství je ve skutečnosti společenstvím manželek. Komunistům by bylo možno nanejvýš vytknout, že by chtěli změnit pokrytecky zastřené společenství žen společenstvím oficiálním a nezastřeným. Rozumí se ostatně samo sebou, že se zrušením nynějších výrobních vztahů zmizí také z nich vyplývající společenství žen, tj. oficiální i neoficiální prostituce.

0 komentářů

Zanechte komentář