Campanarius

Ze života P. Jaroslava Daňka

Pana děkana Jaroslava Daňka jsem znal osobně. I když jen jako malý chlapec. Nosil brýle se zlatou obroučkou, těžce chodil (a na mši pozdě), hodně kouřil. A šel z něho respekt. Mše sloužil postaru, v latině a „zády k lidu“. Říkalo se, že psal libreta k dílům Bohuslava Martinů (ano, byla to pravda) a že je zatrpklý, protože mu komunisti „něco“ udělali.


Náhodou, pokud existuje něco jako náhoda, jsem objevil pár informací, jak to tenkrát vlastně bylo. Děkuji tímto panu Vojtěchu Vlčkovi za jeho práci, ze které uveřejňuji příběh v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“ a který by jinak možná zůstal zapadlý v prachu archivů.

„Další konflikt mezi věřícími, kteří bránili svého faráře, a příslušníky StB se odehrál v Poličce. Zdejší děkan P. Jaroslav Daněk přečetl v kostele Poličce 26. června 1949 pastýřský list biskupů Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky. I v červenci přečetl další texty biskupů. Když jej 23. srpna 1949 navštívili církevní tajemník ONV v Poličce s Krajským tajemníkem Katolické akce, aby zjistili jeho postoj k chystanému platovému zákonu, odmítl s nimi téměř komunikovat a řekl jim, že je to věc svědomí a jim o tom povídat nebude. 5. září 1949 obdržel P. Daněk z biskupství v Hradci Králové přípis, ve kterém byl požádán, aby vypracoval resoluci proti úpravě chystaného platového zákona kněží a tuto resoluci nechal podepsat duchovenstvem v poličském vikariátu, což také učinil. 23. září přijeli ve 20 hod příslušníci pardubické StB do Poličky zatknout děkana Daňka a udělat domovní prohlídku na faře. Dění kolem děkanství zpozorovali lidé- přišli sem ti, kteří šli z kina a členové chrámového sboru, kteří zkoušeli právě v kostele. Prostranství před děkanstvím bylo brzy zaplněno lidmi, kteří přišli pana děkana bránit-kolem 150-200 osob. Navíc bylo vyzváněno kostelním zvony. Lidé vykřikovali na vyšetřující orgány: My děkana nedáme, vezměte jej jen přes naše mrtvoly! - Gestapo! Gestapo! - Nevěřte jim, jsou to lháři! - To máme pěknou demokracii, udělejte demokratické volby a uvidíte, kolik vás bude. Dav byl upozorněn ´jménem zákona´, aby se rozešel. Toto se však nestalo a vyšetřující orgánové museli P. Daňka nechat na faře a odjet s nepořízenou.

Na místo činu přijela v 00.15 hodin posila v počtu dalších osmi orgánů StB zdejšího velitelství, avšak v této době byl již dav v počtu asi 150 - 200 lidí, neboť při prvním zákroku byly uvedeny v činnost zvony kostela, které přivolaly další lidi a rovněž se rozjely po městě a okolí spojky, které budily přívržence Daňka. Lidé drželi ve městě a před děkanstvím hlídky. Proto museli opět zatýkající příslušníci Bezpečnosti opět odjet. Následujícího dne byla v kostele svatba, takže se Bezpečnost o zatčení kněze ani nepokoušela. Po nezdařeném pokusu o zatčení 23. září 1949 odjel děkan Daněk z Poličky pryč.

Na doporučení svých nejbližších přátel a také s ohledem na to, že si nepřál, aby kvůli němu byli zatýkáni poličtí farníci po dalším případném konfliktu s Bezpečností, se rozhodl, že odejde do zahraničí. Podle verze uvedené vyšetřovatelům v protokolech cestu realizoval sám, 27. září 1949 překročil u Znojma česko-rakouskou hranici a byl zatčen v Rakousku v sovětské okupační zóně. Veškerou odpovědnost za svůj útěk vzal na sebe. Dle vzpomínek pamětníků připravili akci farníci- nejvíce MUDr. Šváb. 25. září odsloužil P. Daněk ráno mši a odešel přes farní zahradu k centrálnímu hřbitovu, kde na něj čekalo připraven auto, které jej převezlo do Polné. Zde přespal na místním děkanství u P. Vincence Říhy, který jej odsud vypravil do Znojma. Ze Znojma jej měl převést na voze v dřevěné bedně zaházené chlévskou mrvou zdejší sedlák, který měl pole i na rakouské straně hranic. Za hranicemi ale P. Daněk pravděpodobně zabloudil, byl zde zatčen a předán sovětskými okupačními orgány do Československa. Ve vazbě byl oficiálně od 27. září 1949. V souvislosti se srocením před děkanstvím 23. září bylo v Poličce na konci září a začátkem října pozatýkáno a vyšetřováno 18 lidí, z nich 9 bylo odsouzeno k trestům odnětí svobody na 5 měsíců až 3 roky (hlavní proces proběhl 24. února 1950 u okr. soudu v Poličce), zbylí byli amnestování cestou prezidentské milosti, někteří se museli z Poličky vystěhovat.

P. Daněk byl vyšetřován nejprve ve věznici Okresního soudu v Pardubicích, od 5. prosince pak ve věznici Státního soudu v Praze. Byl obviněn Státní prokuraturou, že dne Druhým bodem obžaloby byl pokus o opuštění území republiky. P. Daněk byl odsouzen 29. prosince 1949 u Státního soudu v Praze za zločiny sdružování proti republice a neoprávněné opuštění území republiky na 3 roky odnětí svobody.“

Případů jako tento bylo tenkrát víc, spontánní jednání lidí bylo vždy nelítostně potlačeno a mnoho ze zúčastněných bylo odsouzeno. Činy a perzekuce těchto lidí by neměly být zapomenuty.

0 komentářů

Zanechte komentář