Campanarius

Proticíkevní boj po únoru 1948

Dovoluji si zveřejnit část obsahu dokumentu Adolfa Rázka, který je možno také stáhnout na serveru moderni-dejiny.cz. Z informací zde obsažených dnes po letech můžeme posoudit, jak se komunistům tuto směrnici podařilo naplnit.


Směrnice
Proticírkevní boj po uchopení moci komunisty v únoru 1948 byl v popředí zájmu Ústředního výboru KSČ, jak dokládal dále citovaný stručný obsah jeho pokynů, založený ve spisu „Moštěk a spol.“ v archivu MV pod a.č. V- 7875:

1. Korespondence Vatikánu s arcibiskupy, biskupy bude prováděna jedině prostřednictvím vlády.
2. Pastýřské listy biskupů pouze se svolením vlády.
3. Přísně budou kontrolována kázání a promluvy duchovenstva všech náboženských složek.
4. Církev československá a evangelická budou povýšeny na církve národní, majetek církve katolické bude skonfiskován a dle potřeby přidělen této církvi národní.
5. Přemlouvání a přesvědčování katolického duchovenstva k přestupu k národní církvi.
6. Zostuditi kněžstvo najímáním placených žen za každou cenu pokud možno z katolických rodin.

Celkový nábor se připravuje a očekává v měsíci říjnu.
Vyčkejte pokynů!
Podobné směrnice vydala i Národní fronta na začátku července 1948. V nich je výslovně uvedeno, že státní moc, formálně reprezentovaná Národní frontou, nemá zájem na spolupráci, ale na získání moci rozhodovat bez církve a proti církvi. Tyto směrnice v podstatě jsou, jak ukazuje zkrácený text, prováděcím předpisem k pokynům ÚV KSČ.
1. Vatikán - podlomit důvěru a vážnost všemi způsoby, obzvláště útoky v tisku, kompromitující články atd.
2. Rozleptat jednotu duchovenstva: rozdělit vyšší duchovenstvo od nižších, vrazit klín mezi biskupy a kněze, klín mezi duchovenstvo a věřící.
3. Zásadně nenavazovat styky s vyšším duchovenstvem. Jednání s nimi je výlučně věcí generálního sekretariátu AVNF p. min. Čepičky, jednání jednotlivých KAV, jak ukazuje zkušenost, by vedla k ústupkům ze strany KAV, což je nepřípustné.
4. Úkolem církevních komisí při akčních výborech není navázat spolupráci s církví katolickou, ale získat moc rozhodovat bez církve a proti církvi. To je nutno míti na zřeteli, obzvláště při jmenování členů těchto komisí, nebudou-li delegováni biskupy.
5. Nejužší spolupráce s církví československou.
6. Zdůrazňovat co nejvíce dnešní náboženskou roztříštěnost národa a potřeba jednoty, v první fázi použít jednotícího společenství československé církve.
7. Do boje proti duchovenstvu katolické církve zasadit osvědčené zbraně.

0 komentářů

Zanechte komentář