Campanarius

33. Respektování ekologické únosnosti

„Bůh viděl, že je to dobré“, na vrchol svého stvoření postavil člověka, jako něco „velmi dobrého“ a svěřil mu odpovědnost za celé stvoření. „I řekl Bůh: Učiňme v člověka aby panoval nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.“ (Gn1, 26–30), ale taky aby svět, coby zahradu střežil – „Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. “(Gn2,15)

V době svého veřejného působení Ježíš přikládal velkou hodnotu přirozeným skutečnostem. O přírodě vykládal v podobenstvích, aly byl také vládce nad přírodou, např. při utišení bouře. Používá přírodu jako pomocnici pro své vykupitelské poslání. I při smrti Ježíšově se příroda projevuje.


Koncilní otcové uznávají pokrok v empirických vědách, technice a svobodných uměních. Jsou si vědomi a uznávají, že dnešní člověk zejména pomocí vědy a techniky rozšířil a neustále rozšiřuje svou nadvládu téměř nad celou přírodou. (GS 33). Církev oceňuje přínosy, které vyplývají a ještě mohou vyplynout ze studia a uplatňování molekulární biologie doplňované dalšími obory, jako je genetika, a jejich technologické aplikace v zemědělství a průmyslu. Technologie jsou vnímány jako prostředek proti hladu a nemocem. Výzkum i aplikace technologií se ale musí podřídit mravním zásadám a hodnotám a užívat ve službě lidstva, vše s vědomím, že nejsme schopni plně předvídat důsledky některých zásahů do přírody. (Kdysi problematika DDT, dnes GMO…)

Dnes člověk díky technice a tendencím k drancování danými dlouhodobým historickým a kulturním procesem zasahuje do přírody takovým způsobem, že dosáhl kritického bodu mezi ní, a životním prostředím. Na druhou stranu nelze přírodu absolutizovat a nadřazovat ji důstojnosti lidské osoby, jak se to někdy děje u některých ekologických hnutí. Magisterium nevnímá hodnotu člověka jako rovnou s ostatními živými tvory.

Ochrana životního prostředí představuje výzvu pro celé lidstvo, jde o společnou a univerzální povinnost respektovat kolektivní dobro. Odpovědnost vůči životnímu prostředí, které je společným dědictvím lidského rodu, se vztahuje nejen k požadavkům přítomnosti, ale také budoucnosti. Jde o odpovědnost, kterou mají dnešní generace vůči budoucnosti, které musí dojít svého odpovídajícího výrazu také v právní oblasti. Toto je úkolem pro mezinárodní společenství pro vytvoření jednotných pravidel, která by umožňovala kontrolovat negativní aktivity – poškozování ovzduší, znečisťující faktory, či jedovaté odpady. Pro správné rozhodnutí je potřeba mít dostatek vědecky podložených údajů, což může být někdy problém, např. polemiky o globálním oteplování, falšování údajů apod. Zde je namístě obezřetnost a transparentnost rozhodovacího procesu.

Každá ekonomická aktivita, která využívá přírodní zdroje, musí dbát na ochranu životního prostředí a počítat s náklady na jeho ochranu, obnovu, či rekultivaci.

K zamyšlení – problematika vody, práva člověka na vodu.

0 komentářů

Zanechte komentář